Z HISTORIE

 

Díky, pane Ašenbryle

Fotbal se hrál v krajském městě poprvé před koncem 19. století. První zmínky o zdejší kopané spadají do roku 1898, kdy Josef Ašenbryl, jeden z průkopníků sportu ve městě, koupil v Praze míč a přivezl jej mezi kamarády ze stolní společnosti Jen do toho, která se scházela v restauraci u Volbrechtů a holdovala převážně cyklistice. Rázem byla její činnost rozšířena o fotbal. Soupeřů nebylo a tak v rámci Sportovního kroužku, který založili v roce 1899 a honosně nazvali anglicky Cercle footballový, hráli mezi sebou v zahradě Českého akciového pivovaru (Budvaru). První klub ale neměl dlouhého trvání a ani se po něm nezachovaly žádné další zprávy.

Kořeny organizovaného budějovického fotbalu v době Rakousko-Uherské monarchie sahají na úplný začátek minulého století, jak objevuje nová kniha Zlaté okamžiky českobudějovického fotbalu od autorů Michala Průchy a Zdeňka Zuntycha. Při přípravě na knize odhalili v dobovém tisku, že k založení prvního fotbalového mužstva ve městě, Sportovního klubu Č. Budějovice došlo již 2. března 1900. Tedy o plných pět let dříve, než se dosud uvádělo!

O události informovaly hned dvoje místní noviny. „Přátelům sportu a sportumilovnému obecenstvu v Č. Budějovicích můžeme dnes sděliti, že také v městě našem sestoupilo se několik činitelů ve společnost, která obrala si za účel založiti „Sportovní klub Č. Budějovice“ co středisko všech přátel sportu i míní pěstovati sporty v širším smyslu ve všech odrůdách jako kopanou, lan tenis, běh, šerm atd. Následkem toho svolána na pátek dne 2. t.m. schůze interesentů do Besedy, která byla velice četně navštívena a přijmula jednohlasně předložené návrhy a podjala se vypracování a zadání stanov, s kteroužto prací již započato.“

V čele nového klubu stál opět průkopník Josef Ašenbryl. Činnost Sportovního klubu byla sice po pár měsících trénování a hraním na dvě v pivovarské zahradě na čas přerušena, ale je nezpochybnitelné, že České Budějovice, jako jedno z prvních měst českého venkova, žily novým sportem už na přelomu 19. a 20. století! Budějovice se řadí mezi první místa v Čechách, kde v zemích koruny české pramálo oblíbená kopaná psala úvodní kapitoly. Vedle Loučeně, kam ji přivedl syn knížete Thurn Taxise, studující v Anglii, a také Prahy, Českého Brodu, Klatov, Chrudimi, Kolína či Nymburku.

Krátkou epizodu psal klub založený v roce 1903 pod názvem SK Slavia. Většina průkopníků byla z řad studentů. Hrálo se na loukách, vojenském cvičišti ve „Čtyráku“, u Francků cihelny, kde bylo první improvizované hřiště. Problémem ale bylo, že chyběly živé vzory a pravidla. Nebylo se z čeho učit. Ale fotbal už zapustil kořeny.

V březnu 1905 byl dvěma desítkami mužů po vzoru Slavie, Sparty a Pardubic založen Athleticko - footballový klub. Stalo se tak v restauraci Jana Novotného U srnečka na Lannově třídě. Znovu u toho byli příbuzní Ašenbryl s Čížkem, který si vzal jeho sestru. Předsedou byl zvolen mechanik Jan Krátký.

Prvního skutečného hřiště se klub dočkal až v roce 1920 u Dlouhého mostu na pravém břehu Vltavy. Podstatně lépe na tom byl DSK Budweis, tým budějovických Němců, který to své na Střeleckém ostrově otevřel v prostoru Jugenspielplatz ještě před I. světovou válkou.

 

Vznik Jihočeské župy footballové

Fotbal se omezoval jen na přátelské zápasy, protože pravidelné soutěže se nehrály. Zlom přišel až po vzniku samostatného Československa (1918), kdy byla v březnu 1919 založena Jihočeská župa footballová se sídlem v Č. Budějovicích. Vznikly další budějovické kluby SK Olympia, Vojenská XI., SK Slavoj a neoficiálním ročníkem odstartovalo Mistrovství JŽF. Řada zápasů se nesehrála, mužstva se odhlašovala, ale základ byl položen. A když se přepracovaly propozice, soutěže měly od roku 1923 pevný řád. V Mistrovské I. třídě a II. třídě se podle okrsků hrálo jednokolově.

V roce 1923 působilo v Českých Budějovicích pouze šest klubů - v I. třídě hrál S.K., SK Slavoj a Vojenský SK, ve II. třídě SK Rudá hvězda, SK Slovan a XI. Čsl. socialistů. Sama župa v kraji sdružovala jen 36 klubů. Jejich počet ale i pod Černou věží postupně rostl. Další rok se v soutěžích župy poprvé objevily SK Suché Vrbné, SK Čtyři Dvory, SK Meteor a SK Viktoria.

V prvorepublikových časech ale největšího úspěchu dosáhl DFC Budweis, který roku 1927 vyhrál německé Mistrovství župy Mitte DFV a jako jeden ze dvou týmů německého svazu postoupil do amatérského mistrovství Československé asociace fotbalové (ČSAF). V něm prošel až do bratislavského finále, kde prohrál 2:4 s domácím I. ČsŠK.

 

Korunní princ divize

Přišla 30. léta a obrovská, leč marná, snaha S.K. ČB postoupit z nové Divize českého venkova (založena 1934/35 jako druhá nejvyšší soutěž) do I. ligy. Po dvou letech na novém hřišti u plynárny, které využíval do jara 1955, přidal k dalšímu vítězství v Jihočeské župě (1932) titul Mistra českého venkova (vyřazovací turnaj mezi vítězi jednotlivých žup). O rok později triumf zopakoval a navíc se probojoval do semifinále Amatérského mistrovství ČSAF.

A pak přišla divize – 1935 druzí o tři body za Náchodem, 1936 druzí o bod za Hradcem Králové, 1937 třetí za Semtínem a prvními Pardubicemi, 1938 po rozdělení soutěže na západní a východní skupinu druzí o bod za Kopisty a 1939 druzí za suverénní Viktorií Plzeň. Po řadě 2. míst si vysloužil označení Korunní princ divize.  Postupovou smůlu prolomil až v sezoně 1947/48. Mistrem Jihočeské župy footballové byl S.K. ČB v letech 1923, 1927 – 1929, 1931 – 1934. Vznikly další kluby. V roce 1929 SK Mladé, 1930 podruhé založený SK Čtyři Dvory, 1931 SK Rožnov, 1932 SK Nemanice, 1933 SK Rapid, 1933 SK Sparta a 1933 SK Slavia.

V pětatřicátém roce vyrazili hráči S.K. památný zájezd SK do Pobaltí –  Litvy, Estonska a Finska. Za 6 týdnů v červenci a srpnu s 12 hráči 15 utkání (z toho 11 vítězství a jen 2 porážky). V osmi městech zápasy vidělo na 70 tisíc diváků.

S.K. se konečně stal vítězem Divize českého venkova v sezoně 1939/40, ale neuspěl proti šampionovi východní skupiny SK Pardubice. Po remízách 2:2 doma a 0:0 venku rozhodl dodatečný zápas opět v Pardubicích (1:2). Další sezonu došlo k velké obměně kádru a k předním celkům divize se zařadil až po válce.

 

Divizní rivalové AC Stadion a SK Meteor

Ve 30. letech se v Divizi českého venkova – západ hlásil o slovo i českobudějovický AC Stadion. Účinkoval v ní čtyři sezony 1937/38 až 1940/41. Ve 40. letech zažil velký vzestup další městský konkurent, SK Meteor. Do divize naskočil od sezony 1941/42 a po 2. místě (1943/44) ji o dva roky později vyhrál o skóre před favorizovaným SK Plzeň, který sestoupil z ligy. V kvalifikaci o mistra divize Meteor vyřadil SK Hradec Králové (3:4, 3:0), ale v kvalifikaci o I. ligu neuspěl. Skončil na posledním čtvrtém místě za ASO Olomouc, Korábem Libeň a Malacky. Rozhodnutí padlo až v závěrečném střetnutí po domácí porážce s Hanáky.

V sezoně 1946/47 Meteor skončil druhý za vítězným S.K. ČB a následně hrál Zemskou ligu (1948) a Mistrovskou soutěž (divizi, 1949). V dalších letech se ocitl v krajských soutěžích a na celostátní úrovni se znovu objevil v roce 1954 už pod názvem DSO Slavoj. Jako nováček hrál Celostátní soutěž (II. ligu, skupina západ). Skončil pátý, další rok devátý. V roce 1956 vyhrál divizi (oblastní soutěž) a postoupil zpět do II. ligy, kde umístil jedenáctý, předposlední, což znamenalo sestup. Do II. ligy se Slavoj ještě na skok vrátil v sezoně 1960/61, ale soutěž z dvanáctého posledního místa opustil.

 

Poprvé v I. lize

S.K. ČB slavil v roce 1947 historický postup do I. ligy po vítězství v Divizi českého venkova - západ a vyřazení vítěze východní skupiny Polabanu Nymburk (4:1, 0:2). Strastiplná baráž, kterou musel naposledy podstoupit konkurenční Meteor, se tento rok nehrála. Trenérem byl novinář Václav Hroneš. První ligová sestava (24. 8. 1947 v Trnavě): Čapek – Polák, Bonuš – Freiberg, Příbek, Chudoba – Nowak, Šedivý, Zeman, John, Hemelík. Vedle nich dále ligu hráli také Kubeš, Šerý, Smutný, Karel, Hule, Ondok, Hojer, Diesner. Budějovičtí prostřídali tři trenéry, několikrát překvapili (výhra s Bohemians 6:5, remíza s Bicanovou Slavií 1:1), ale venku byli soupeřům snadným soustem. Skončili se ziskem 13 bodů předposlední, a i když to původně mělo znamenat záchranu, museli nejvyšší soutěž po ročním účinkování opustit.

Počátek 50. let byl ovlivněn nástupem komunismu a sjednocením tělovýchovy do Sokola, což přineslo povinné přejmenovávání oddílů a plno zmatených reorganizací sportu i fotbalových soutěží. V roce 1953 vystupovala mužstva jako Dobrovolné sportovní organizace (DSO) pod názvy odborových svazů. DSO Dynamo se umístila na 8. místě Celostátní soutěže A (2. ligy), ale ve vyzývacím střetnutí se Slavojem ČB, vítězem krajského přeboru, dvakrát prohrála 1:2 a 2:3 a sestoupila do regionální soutěže. Slavoj ČB byl po dva roky (1954 – 56) jediným zástupcem jižních Čech v druholigových vodách.

Dynamo otevřelo v roce 1957 provizorní hřiště u Šroubárny v Havlíčkově kolonii směrem do Mladého, uprostřed Křižíkovy ulice, vyhrálo na něm s trenérem Václavem Johnem divizi a postoupilo do II. ligy, ale kvůli nevyhovujícím podmínkám u Šroubárny se přesunulo na zbrusu nový stadion Rudé hvězdy. Stěhování naopak skončilo Igle. Po deseti letech putování po cizích hřištích se dočkala vlastního stánku v těsném sousedství továrny. V roce 1965 byl kvůli stavbě závodní jídelny přesunut do dnešních míst.

 

Úplně na dno a zase vzhůru

Počátek 60. let byl druholigový. V sezoně 1960/61 došlo na první ligová českobudějovická derby TJ Dynamo – TJ Slavoj. Touha po I. lize vedla ke sloučení obou nejlepších mužstev v roce 1962, ale výsledek byl zklamáním. Nový klub, hrající na Střeleckém ostrově, v sezoně 1964/65 propadl na celé čáře. Obsadil předposlední 13. místo a po pěti letech v popředí tabulky sestoupil do divize.

Lokomotiva Č. Budějovice vyhrála pod trenérem Zdeňkem Šůsem krajský přebor (1963/64) a postoupila do II. ligy, kde se dvakrát utkala v derby s Dynamem. Stařičký areál v Suchém Vrbném vyrostl přes léto do současné podoby, ale soutěž „železničáři“ neudrželi a skončili poslední.

Nově vzkříšený TJ Meteor našel domov v Rožnově (1966), po dvou postupech v řadě přešel v zimě 1968 pod patronát podniku Škoda, který zastřešil také sportovní družstva Slavoje na Sokolském ostrově. Stadion na nedalekém Střeleckém ostrově se během pěti let brigádnicky rekonstruoval. Postupně získal kvalitní trávník, postavila se provozní budova a místa k stání. K otevření došlo 3. srpna 1969.

Druhá polovina 60. let se nesla ve znamení divizní účasti. Místo návratu do II. ligy však následoval pád až do I. A třídy! Co se stalo v ročníku 1966/1967, v němž startovaly další tři budějovické oddíly Lokomotiva, Hraničář a Igla?

Černobílí měli v divizní A skupině silného soupeře ve Slavii Karlovy Vary, s nímž se prali o postup. Kolo před koncem měli stejně bodů a rozhodovalo skóre. Vary měly 49:18, zatímco Dynamo 45:18. V posledním utkání Vary doma porazily poslední, ale statečně bojující Iglu ČB 5:1 a Dynamo spustilo kanonádu na hřišti Lokomotivy ČB 10:0. Ve Varech domácí vedli 5:0 a gól dostali od Ladislava Nováka až dvě minuty před koncem. A při vítězství Slavie 5:0 muselo Dynamo vyhrát 10:0, chtělo-li získat prvenství… Senzační výsledek ho posunul do II. ligy, ale radost vystřídalo kruté procitnutí. Západočeši podali protest, regulérnost budějovického derby byla zpochybněna, případ řešily nejvyšší fotbalové orgány a verdikt byl tvrdý. Body se nepřiznávají nikomu, oběma mužstvům se započítalo pasivní skóre 0:3 a Dynamo sestoupilo o dva stupně do krajské I. A třídy. Trestu neunikla ani Lokomotiva. Místo divize byla přeřazena do krajského přeboru. Druhá liga se tak nakonec hrála v lázeňském městě...

Disciplinární komise sice neprokázala, jak se píše v jejím usnesení, že „ovlivnění utkání ze strany hráčů Lokomotivy se stalo za úplatu, ale došla k závěru, že se tak stalo přinejmenším ze sympatií a nezdravého lokálního patriotismu."

 

Třetiligová éra a poslední městské derby

Vedení Dynama se ale podařilo udržet kádr a začala vítězná éra. Co rok, to postup. Mužstvo vyhrálo I. A třídu, s trenérem „Mandou“ Linhartem krajský přebor a divizi. Jen místo ve II. skončilo v nově vytvořené III. lize, která vznikla od sezony 1969 – 1970.  Od sezony 1974 – 1975 se hrála jako Česká národní liga a klub v ní hned v sezoně 1975 – 76 vyhrál podzimní část, kdy slavil 70. výročí od založení klubu, ale jaro mu nevyšlo a skončil druhý za Děčínem. Jinak hrál zpravidla ve středu tabulky.

O velkou senzaci se postaral v sezoně 1971/72  dorost Igly ČB. Vyhrál jednu ze tří skupin ligy dorostu a v boji o titul mistra ČSR se utkal s Baníkem Ostrava (2:1) a Teplicemi (1:1) a postoupil do federálního finále. Na Střeleckém ostrově remizoval se Slovanem Bratislava 3:3, v odvetě prohrál 0:1. Po deseti letech se ve III. lize hrálo ligové derby Škoda ČB vs. Dynamo ČB (0:0 a 3:2). K záchraně nováčka Škodovky to však nepomohlo.

Od sezony 1977/78 vznikly po zrušení II. ligy tři skupiny Národní ligy (česká, česko-moravská, slovenská) a staly se druhou nejvyšší soutěží. Postup si do ní vybojovalo Dynamo šestým místem, které zopakovalo i další rok.

V průběhu podzimní části krajského přeboru roku 1980 vystoupila TJ Škoda ze soutěže. Hlavní příčinou byl nesouhlas hráčů se sloučením s juniorkou Dynama. V klubu zůstala jen mládež. Následně bylo otevřeno Tréninkové středisko mládeže (TSM) v čele s Janem Molkupem.

Poslední reorganizace nastala roku 1981, kdy vznikla I. Česká národní liga (tedy česká skupina II. ligy), spojením české a česko-moravské skupiny národní ligy. Dynamo se do ní dostalo z 5. místa a tři roky se ve velmi silné a kvalitní konkurenci pohybovalo ve středu tabulky, čtvrtý rok s trenérem Karlem Přenosilem zaútočilo na postup.

 

Liga není samozřejmostí

Přelom tisíciletí patřil v historii českobudějovické kopané výsledkově k nejúspěšnějším letům. Pod názvem SK a pak SK Dynamo v nich klub hrál bez přerušení I. ligu hned dvakrát sedm sezon. Nejprve v letech 1991/92 – 1997/98, z nichž první dvě byly ještě federální se slovenskými týmy. V samostatné české lize dosáhl nejlepších umístění – dvakrát skončil na 6. místě (1993/94 a 1996/97), jednou 7. příčce (1994/95).

Čtyři roky, 1987 až 1991, trval boj návrat do I. ligy (trenér Jiří Kotrba, asistent Pavel Tobiáš) a opět ho provázel postup do finále Českého poháru v Teplicích, Baník Ostrava – Dynamo ČB 4:2. Úspěchu dosáhlo i B-mužstvo. V ročníku 1991/92 se po dvaceti letech stal vítězem divizní skupiny celek z jihočeské metropole. Pod koučem Josefem Jodlem postoupila rezerva do ČFL, ale hned sestoupila. Vrátila se v sezoně 2000/01, kdy s jedinou porážkou ovládla divizi. Zrušena byla v roce 2012.

V premiérovém ročníku samostatné české ligy 1993/94 se SK s trenérem Pavlem Tobiášem umístil po podzimu druhý. Budějovičtí budili respekt. I do Prahy si jezdili pro body. Nádherné góly Karla Poborského na Slavii i na Bohemians zařídily remízy, na Spartě dokonce vítězství. Druhým místem si SK zajistil účast v letním Intertoto Cupu. Po slabším jaru obsadil šestou příčku, o bod za třetím Baníkem Ostrava.

V létě 1996 definitivně uzavřela kapitola klubu vyznávajícího přes sedmdesát let zelenobílé barvy.  Slavoj ČB zfúzoval (v letech 1992 – 95 hrál po spojení s vojáky jako VTJ Škoda) s SK Čtyři Dvory a zmizel z fotbalové mapy.

 

Nové tisíciletí a vyklízení pozic

SK Dynamo zahájil v I. lize, ale příliš se mu nedařilo –  1999/2000 a 2000/01 – končil na 14. a 15. místě. Začalo tím „období pádů a vzestupů.“ Také ostatní budějovické kluby postupně vyklízely pozice v nejvyšších oblastních soutěžích. V roce 2003 opustila nadobro krajský přebor Akra (do roku 1993 pod názvem Igla), o dva roky později Lokomotiva a jako poslední v sezoně 2005/06 Čtyři Dvory. Stejně jako Slavia ČB hrají v I. A třídě. SKP, někdejší Rudá hvězda, se od roku 1993 věnuje výhradně práci s mládeží, a kdysi slavná Igla v roce 2015 ukončila činnost pro nedostatek hráčů... 

SK Dynamo v letech 2006/07 2012/13 se sedm let držel mezi českou fotbalovou elitou. Končil vždy ve spodní části tabulky. Nejlépe třikrát na 10. příčce. Mezi ligovou smetánku nahlédl ještě v sezoně 2014/15, ale jubilejní 110. rok své existence strávil o patro níž. Shrnuto: České Budějovice dosud v I. lize strávily 23 sezon. Na ty další si zřejmě budeme muset zase nějaký čas počkat.